Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie obce

Obec Pňovany (původně také nazývaná Pňetluky, Pňov, Pňevany, Piňovany, něm. Piwana, Piwona) leží 8,5 km severovýchodně od města Stříbra v nadmořské výšce 425 metrů a rozkládá se na 18,42 km2. Název vsi byl patrně odvozen od staročeského substantiva peň (kláda, špalek).

 

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1205, kdy benediktinský klášter v Kladrubech směnil část majetku zahrnující i Pňovany s cisterciáckým klášterem v Plasích. Nedlouho poté jsou Pňovany uváděny pod světskou správou. V letech 1239−1242 patřily Benešovi z Pňovan, po něm je převzal jeho bratr Vavřinec. V roce 1379 byla ves rozdělena mezi Jana a Václava, potomky neznámého majitele. O tři roky později přešla do vlastnictví Viléma z Pňovan. Následnými držiteli byl k roku 1407 Roman, k roku 1420 Herek a v roce 1487 Racek z Pňovan.

 

Koncem 15. století získali Pňovany páni z Říčan, což byla starobylá česká šlechtická rodina. Poprvé jsou uvedeni v listině Ferdinanda I. z roku 1545, kdy byla ves na žádost Oldřicha z Říčan povýšena na městečko. Pňovany získaly právo pečetit zeleným voskem, užívat městský znak a provozovat řemesla. V 17. a 18. století byly Pňovany střídavě označovány jako městečko i ves, od 19. století pak výlučně jako ves.

Znakem pro Říčanské z Pňovan se stal erb skládající se z červeného štítu s bílou branou, stínkami, otevřenými vraty, dvěma věžemi a mezi nimi půldruhého leknínového listu.

Říčanští Pňovany dvakrát prodali a v roce 1710 naposled zpět nabyli. V roce 1712 koupil Pňovany Volf Bedřich Perglár z Perglasu. Za správy Perglerů z Perglasu byl v Pňovanech pravděpodobně v místě někdejší tvrze, na jižním břehu Tržního rybníka, postaven v polovině 18. století barokní zámek. Zámek byl následně v držení rodů Širntyngarů, Stadionů a Macenauerů.

 

Na severním břehu rybníka se patrně již počátkem 18. století vytvořil židovský sídelní okrsek. Nejpočetnější byla židovská obec v roce 1793, kdy zde žilo deset rodin. V obci se nachází kostel sv. Anny, který je původně gotickou stavbou z konce 14. století. Kostel byl následně v 2. polovině 17. století přestavěn v renesančním stylu.

 

V roce 1848 byla spolu s poddanstvím zrušena i vrchnostenská správa, která však vykonávala úřední činnost do roku 1850. Na katastrálním území obce se nacházela přidělená místa Český mlýn (Böhmischmühle), Beránčí Dvůr (Hammelhof), Nový Dvůr (Neuhof), mlýn Velečka (Welletschkamühle) a Wolfshäuseln. Ke konci 20. století je uváděna ještě cihelna (Ziegelhaus) a Ovčín (Schafhütte). Poštovním úřadem náležely Pňovany do Úlic, farním úřadem do Jezné, kam také docházely děti do německé obecné školy. Dvoutřídní německá škola v Pňovanech byla zřízena k roku 1894.

Skola.jpg

Škola

Koncem 19. století zde bylo na 88 domů, 115 českých obyvatel a 453 německých obyvatel. Vývoj vsi byl v roce 1919 poznamenán rozsáhlým požárem, který zničil její jádro. Na jeho obnově se začalo pracovat ještě v témže roce, což dokládají dochované stavební plány.

 

V roce 1921-1923 byl v Pňovanech postaven Národní (kulturní) dům. Od roku 1924 byla v Národním domě umístěna knihovna s 3 540 svazky. Také zde sídlila četnická stanice. Roku 1921 byla založena ovocná školka v Pňovanech. V roce 1924 byl v Pňovanech založen český divadelní ochotnický spolek a v roce 1926 byla založena tělovýchovná jednota Sokol.

 Kulturní dům.jpg

 Kulturní (národní) dům

 Po uzavření Mnichovské dohody v roce 1938 se Pňovany staly součástí Říšské župy Sudety. Po roce 1945 navázali na svou činnost požárníci, kteří si v roce 1957 předělali židovskou synagogu na požární zbrojnici. V roce 1946 byla zahájena těžba a úprava kamene v kamenolomu. V letech 1951-1952 bylo v Pňovanech založeno Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1953 byl sál Národního domu předělán na kino, bylo vybudováno podium a roku 1974 přísálí. V září 1986 začaly práce na nové škole v Pňovanech a 1. 9. 1990 byla škola slavnostně otevřena.

 

Pod obec Pňovany v současnosti patří také obce Rájov a Chotěšovičky a ostatní místní části jako jsou Nový Dvůr, Beraní Dvůr, Valečkův Mlýn a Český Mlýn. K roku 2023 je zde evidováno 185 domů a 521 obyvatel.

 

Popis znaku

Popis znaku: Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů s cimbuřím o pěti stínkách. Uprostřed zdi je otevřená brána se zlatými vraty. Nad zdí vynikající dvě rovněž stříbrné věže, každá s oknem a modrou špičatou střechou. Mezi věžemi stojí nad cimbuřím "puol druhého listu leknového bílého, jako na vodách roste", ve tvaru pravé polovice erbu pánů z Říčan.

znak.png

Pamětihodnosti

  • barokní zámek z poloviny 18. století
  • kostel svaté Anny - původně gotická stavba z konce 14. století přestavěná v 2. pol. 17. století
  • barokní židovský hřbitov z 19. století

 Zámek a rybník.jpg

Zámek s rybníkem

Zajímavosti obce

  • Na základě pověsti se začátkem 18. století v den sv. Anny strhla v kraji průtrž mračen, která rozvodnila potok a celé údolí. Jakýsi šlechtic chtěl potok s koněm přebrodit, ale utonul. Na památku tohoto neštěstí byly uloženy podkovy utonulého koně v kostele sv. Anny.
  • V lese jižně od obce se na návrší nad lomem u silnice nachází barokní židovský hřbitov z 19. století.
  • U cesty do Chotěšoviček nalezl v 19. století hrabě Bedřich Stadion zakopané popelnice s bronzovými předměty.
  • Ve starém inventáři muzea v Plzni se nalézá italská renesanční plátěná přikrývka s hedvábnou vyšitou bordurou z Piňovan, podle podání z doby Perglera Perglanshalu (105 cm dlouhá, 62 cm široká). Bohužel částečně poškozená. Dále se zde nachází bronzová dýka, nalezená pod židovským hřbitovem.
  • Roku 1872 byl zahájen provoz c. k. Františkovo Josefovské dráhy.
  • Roku 1880 byl založen dobrovolný požární sbor. První požární předpisy tehdejšího města Pňovany jsou však již z roku 1505.
  • Roku 1895 byla zahájena činnost poštovní venkovské doručovatelské služby, kdy se pošta nosila v nůškách.
  • Roku 1896 bylo uděleno povolení od c. k. vlády pro stavbu železniční tratě ze stanice Pňovany do Bezdružic a roku 1900 byl na této trati zahájen provoz.

 

Zajímavá turistická místa v okolí

Židovský hřbitov

Leží v lese jižně od obce za Hracholuským potokem na návrší nad lomem u silnice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. V areálu s původním vchodem z východní části se zachovalo kolem 40 náhrobních kamenů, s nejstarším z roku 1726 a ruiny ohradní zdi. Brána i márnice podlehly devastaci během okupace a doby komunismu.

 

Pňovanský most

Železniční most přes přehradu Hracholusky na trati z Pňovan do Bezdružic. Stavba mostu započala v roce 1899 a byla zcela dokončena v roce 1901. Původně byl most postaven nad řekou Mží a výška byla cca 47 metrů. V roce 1963 bylo údolí zatopeno přehradou Hracholusky a výška mostu tak klesla na nynějších 37 metrů. Koncem července 2018 začala rozsáhlá rekonstrukce mostu, která byla dokončena v dubnu 2019.

 

Hrad Buben

Hrad stojí na protáhlém ostrohu nad soutokem řeky Mže a Plešnického potoka v nadmořské výšce přibližně 350 metrů. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1349 v listině krále Karla IV.  Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Volně přístupná zřícenina je oblíbeným cílem turistů a návštěvníků vodní nádrže Hracholusky.

 

Butovský vodopád

Vodopád u chatové osady Butov nedaleko Stříbra je těsně nad hladinou přehradní nádrže Hracholusky. Celkově (od horní tůňky až po patu) je vodopád vysoký téměř 3 metry.

 

Lesní naučná stezka

Lesní naučná stezka je dlouhá 7,4 km. V průběhu trasy návštěvníci nastoupají 142 výškových metrů. Trasa je středně náročná a vycházkovým tempem se dá zdolat za necelé 3 hodiny. Na stezce se nachází jedenáct informačních tabulí, interaktivní prvky a dřevěné posezení. Začátek putování je u Jánského (Křivého) rybníka.